Alzheimerova choroba byla popsána v prvním desetiletí dvacátého století Aloisem Alzheimerem.

Při onemocnění dochází k poruše a zničení nervových buněk zvlášť v oblasti mozkové kůry a s tím související poškození mozku. Probíhající změny v mozku jsou stejné jako při stárnutí. Klesá objem a hmotnost mozku, dochází k rozšiřování mozkových komor a snižuje se mozková kůra.

Onemocnění je charakteristické především plíživým a postupně zhoršujícím procesem projevující se poruchou paměti. V pozdějších fázích onemocnění se projevují ostatní poruchy kognitivních funkcí (intelekt, učení, schopnost rozlišovat, třídit vnější podněty, plánovat, organizovat, mluvit, číst, schopnost abstraktního myšlení, počítání, manipulace s předměty) a další obvyklé příznaky demencí. U nemocného se postupně zhoršuje paměť, schopnost soustředění, pozornost, zjednodušuje se řeč, mění se chování a nálada. Průběh onemocnění je u každého pacienta jiný, ale základní fáze onemocnění lze rozlišit. Alzheimerova nemoc je nejrozšířenějším typem demencí u pacientů trpících demencí.

Alzheimerova nemoc má tři stadia:

Počínající a mírná demence:
Projevuje se poruchou paměti, koncentrace, mění se chování a je nutné nemocnému radit, stálá kontrola však není nutná. V této fázi je možné dojít při vhodně zvolené léčbě ke zmírnění nebo pozastavení onemocnění. Dochází k subjektivní i objektivní, psychometrickými testy měřitelné poruše paměti, která však nedosáhla stupně demence.

Středně pokročilá demence:
Již se projevuje porucha soběstačnosti a nemocný potřebuje častý a převážný dohled. Prvním příznakem je ztráta prostorové a časové paměti, nemocný začíná bloudit nejprve v neznámých místech, ale později i v dobře známém prostředí. Dochází ke ztrátě odborných schopností, ztrátě soudnosti, logického uvažování, k poruše běžných denních aktivit. V této fázi začíná být pacient inkontinetní, přestávají mít zájem o koníčky a činnosti, bloudí i doma, dochází ke změnám emotivity např. deprese, agresivita, agitovanost, strach. Z přidružených psychotických příznaků se mohou objevovat bludy především paranoidně-perzekučního obsahu, někdy dochází k poruchám vnímání, depresím krátkodobého a přechodného trvání a také k příznakům úzkosti. Dochází k degradaci osobnosti. Tím dochází k poruchám spánku, nemocní většinu dne prospí a v noci jsou bdělí. Tento stav trvá dva roky až deset let.

Pokročilá forma demence:
Pacient je odkázán na nepřetržitou péči při veškeré samoobslužné péči. Zhoršují se behaviorální a psychologické příznaky typické pro demenci. Nemocný je v plné míře závislý na péči okolí o jeho osobu, je inkontinentní, upoután na lůžko, možnost verbální komunikace je mizivá, trpí ztrátou osobní identity. Přesto, že není schopen komunikace, je schopen prožívat emoce, které ale nedokáže předat svému okolí srozumitelným způsobem.

Výskyt Alzheimerovy choroby v současné populaci
Postižení Alzheimerovou chorobou je do 45 let věku velmi vzácné. U šedesátiletých pacientů je výskyt nemoci 5% a každých dalších 5 let se počet nemocných zdvojnásobuje. U pacientů do 65 let se užívá termín Alzheimerova demence, po 65. roce věku pacienta se užívá termín senilní demence Alzheimerova typu (SDAT).

Ve světě je postiženo dle současných odhadů touto nemocí 35 milionů lidí, z toho jen 10 milionů v Evropě. Se vzrůstající délkou života seniorů se předpokládá i vzrůstající počet nemocných. Proto neurovědní výzkum léčby Alzheimerovy nemoci je v popředí celosvětových výzkumů.